Stolní společnost kolem Vladimíra Macury (v první fázi Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík a Vladimír Novotný, posléze rozšířená o Jasnu Hlouškovou, Pavla Janouška, Antonína Kostlána a další) začala v osmdesátých letech na Macurův popud psát „stolní paměti“. Pod
názvem Dopijem a pudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Vladimír Macura jako jediný ze stolní společnosti nadále doplňoval a dopisoval ještě v devadesátých letech. Dětství v Ostravě, šedesátá léta i specifický pohled na dobu normalizace doplňují třeba
i vzpomínky na listopad 1989, viděný skrz akademické prostředí. Co to byl Baltský svaz a kdo patřil do Klikoživu? A co říkal Jankovičův trpaslíček? Paměti Vladimíra Macury vycházejí vůbec poprvé a jsou doplněné reprezentativním výborem z Macurovy básnické tvorby (vedle
sbírky Nehodný kos i další verše z šedesátých a sedmdesátých let). Edičně připravil Michal Jareš.
