Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy,
Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky.
Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do
světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov.
Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným
zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním Plzeňsku především Manětín, jižně od Plzně pak Nebílovy a Dolní Lukavice.
Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem
pomocí heraldiky zachytit nesmírnou množinu hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů.
