ká se, že sláva je pomíjivá. Je to pravda potud, pokud bychom uznali, že sláva končí smrtí jejího nositele. Ne vždy tomu tak ale je. Slavnými se totiž mnozí lidé stali až s odstupem věků, kdy bylo jejich konání, či dílo, které za sebou zanechali, zhodnoceno potomky a
teprve pak vstoupili takové osobnosti mezi nezapomenutelné spolutvůrce dějin, aby navždy zůstaly v paměti lidstva. Na rozdíl od těch, kdo se stali slavnými již za svého života, se ti druzí o svém vstupu mezi proslulé velikány naší historie nikdy nedozvěděli a nedozvědí. Ale
třebaže je to možná smutné, takových lidí, kteří svou výjimečností přerostli dobu, v níž se narodili a žili, existovalo hodně a stojí za to si je občas připomenout a vzdát jim tak alespoň opožděná, někdy vskutku i hodně opožděný hold.
