Osobnost a tvorba židovského a současně římského historika Josefa Flavia je českému čtenářstvu dobře známa, a to jednak přímo vlastním dílem, Válkou židovskou, jednak i zprostředkovaně z románového zpracování Josefova života z pera populárního německého spisovatele
Liona Feuchtwangera, nazvaného stejně Válka židovská. Josefovo nejslavnější dílo vyšlo v Antické knihovně v letech 1990-1992.
Tento svazek je věnován dvěma menším pracím z jeho dílny, jež ač odlišné obsahem, literárním časem a autorským záběrem, přesto shodně
vypovídají o vzrušené době, kterou jejich tvůrce prožíval.
Drobný spis O starobylosti Židů je de facto první historickou polemikou proti římské nadvládě, a reagoval jím na hojné projevy nenávisti vůči Židům, šířené zejména v dobové historické a filozofické
literatuře. Adresoval jej svému staršímu současníkovi Apiónovi z Alexandrie, známému svým antijudaismem, a hájil v něm židovský národ z hlediska starobylého původu, zejména náboženství, zákonodárství a mravů, a demonstroval přednosti židovské kultury a způsobu života.
Josefův výklad o národě doplňuje jeho další historický spisek - vlastní životopis Můj život, který je první dochovanou antickou autobiografií. Josef v něm popsal dobu svého mládí, a především - jsa osočen Jústem z Tiberiady, že za protiřímského povstání v Galileji
zradil své krajany - vylíčil svou činost za tzv. židovské války (66-73), a osvětil své sympatie a loajalitu vůči Římanům. V obou textech zaznamenal množství historicky cenných informací o své době i o dějinách židovského národa.
