Kolik toho unese báseň? Nikoli ve smyslu „jak mnoho“, nýbrž „jak nejméně“. Právě s tímto pokušením se Vít Slíva vyrovnává. A je to pokušení, k němuž v jistém okamžiku dojde snad každý zasvěcenec Poezie, přičemž Slíva si k němu klestil cestu již v
předchozích sbírkách. Dalším silným momentem budiž setkání Eróta s Thanatem, objetí lásky a smrti. A pak jsou tu věci poslední, Slívova eschatologie — loučení, ztráty, tíže nenávratna. Procházíme se básníkovou „temnou nocí“, tedy stavy plnými úzkostí a nejistot:
Co s námi bude, až tady už nebudeme? Co všechno utáhne slovo, když se ho musíme vzdát? A co utáhne víra, když se dostavují myšlenkově studené běsy pochyb? Barokní sváry a v nich více tmy než světla… a Boha nevidět. Vím, že bych měl věřit, ale neumím to. Neumím to, ale
modlím se.
