Dosavadní výzkumy potvrzují domněnku, že pravidelná fyzická aktivita může hrát klíčovou roli v nefarmakologické péči o přeživší pacienty a ovlivnění jejich kvality života. Samotná léčba onkologických onemocnění s sebou nese řadu nežádoucích vedlejších
účinků, například kardiotoxicitu, úzkostné stavy, deprese, sarkopenii, polyneuropatii, nádorovou únavu a poruchy spánku. Pravidelná pohybová aktivita je spojena s významnými přínosy pro lidské zdraví, včetně sníženého rizika výskytu některých typů nádorů a eliminaci
doprovodných nežádoucích účinků onkologické léčby. Řada epidemiologických studií zjistila souvislost pravidelné pohybové aktivity se sníženou úmrtností související s onkologickým onemocněním. Minimální množství aktivity potřebné k dosažení takového přínosu je
stále neznámé, doporučení ACSM naznačují, že je zapotřebí minimálně týdně 150 minut pohybové aktivity se střední intenzitou.
Nefarmakologická pohybová léčba je oblastí péče o přeživší, jejímž cílem je zavedení cílených řízených cvičebních programů
do celkové terapie u pacientů. Cvičební programy jsou proveditelné v průběhu onemocnění, včetně období před zahájením léčby, také během adjuvantní protinádorové léčby (včetně chemoterapie) a u přeživších. Při preskripci pohybové aktivity je nutné přihlédnout k
aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta, včetně komorbidit, věku a úrovni tělesné zdatnosti.
Pokud se má řízená pohybová aktivita stát nedílnou součástí léčby onkologických pacientů, bude nutné prokázat bezpečnost a efektivitu nákladů vynaložených na tuto
terapii.
Kolektiv autorů: Hrnčiříková Iva, Svobodová Zora, Šimonová Marie, Struhár Ivan, Halámková Jana, Burešová Iva, Hadrabová Markéta, Janíková Andrea, Bazalová Pavlína.
