Boromejka Angelika Pintířová je pořád v pohybu. Pracuje ve výchovném ústavu a pro Papežská misijní díla, moderuje pořad v Českém rozhlasu, angažuje se ve Sdružení Ackermann-Gemeinde, vyučuje ve Svatojánské koleji vyšší odborné školy pedagogické a ještě k tomu
dokončuje doktorát. Zatímco dřív ji velké množství činností a zvýšený pocit odpovědnosti přivedly do deprese, ze které jí pomohly až léky, dnes už doufá, že ví jak zpomalit a udělat si čas na odpočinek.
V knižním rozhovoru odpovídá nejen na to, jestli se na lidi s
psychickými problémy nedíváme v katolickém prostředí skrz prsty, ale také na otázky výchovy dospívajících, kněžského svěcení žen, hledání Boží vůle, smrti nebo svatosti.
Co se naučila během sabatického roku v Rusku a Rumunsku?
Smířila se díky službě u
umírajících s vlastní smrtí?
Proč čte Bibli všemi smysly?
Proč si nebe představuje jako mistrovství světa v hokeji?
A proč by křesťan měl být až do konce pořád v pohybu?
S Angelikou Pintířovou si povídá Anežka Wiewiorková, redaktorka podcastového
projektu Bez filtru.
