Žádný rok v Krauzově krátké detektivní kariéře nebyl tak těžký jako rok 1992. Bezpečnostní analytici tvrdili, že na vině byla neuvážená porevoluční totální amnestie, protože vylidnila věznice a zalidnila ulice násilím. Krauz a jeho kolegové tenkrát nedbali
bezpečnostních analýz, oni měli vlastní práce nad hlavu. Ve stínu bouřlivých událostí byl celkem nenápadně a bez povšimnutí spáchán poslední federální zločin, který mohlo Krauzovo oddělení vražd legálně vyšetřovat – poté si slovenští a čeští policisté hráli už
každý na vlastním písečku. Tento zločin se odehrál tak nenápadně, že si ho sotvakdo povšiml a málem zapadl prachem, leč i když nebyl bůhvíjak bestiální ani příliš komplikovaný, bylo by škoda ho pominout, protože byl pěkný – pokud se ovšem dá něco takového říct o
upálení mladé ženy a jejího dítěte.
