V odborné literatuře se občas uvádí, že se v rozhlase za protektorátu vysílaly většinou inscenace německých her. Skutečnost je ovšem opačná. Za okupace se v rozhlase vytvořila patrně dodnes největší „laboratoř“ na takzvanou slovesnou tvorbu, v jejímž rámci
vzniklo mnoho původních českých her s příznačnou tematikou, které byly záhy také nastudovány. Odhadovaný počet původních her je nejméně tři sta, přičemž tvůrci v mnoha inscenacích využívali i novátorské rozhlasové postupy. Protektorátní rozhlasová dramaturgie tedy
nejen podněcovala autorskou tvorbu, jíž se snažila především podporovat národní sebevědomí, ale také usilovala o rozvoj dramatického rozhlasového diskurzu. Podobnou autonomizační situaci – ovšem na materiálu nedramatické literatury – popisuje například Pierre Bourdieu.
Monografie Lenky Jungmannové je věnována právě autonomizačnímu procesu původní české protektorátní rozhlasové hry. První část práce tvoří teoretická studie, která se věnuje fenoménům rozhlasové hry a inscenace. Druhou, historiografickou část vyplňují analýzy
dochovaných původních dramat, které jsou nahlíženy v širším literárněvědném kontextu a strukturovány podle žánrových specifik. Poslední část knihy se soustředí na proces formování a existence rozhlasové hry v daném médiu, a to v rámci dobových kulturních a
společenských podmínek.
