Heideggerova studie, jejíž provokativní titul již na první pohled upoutává čtenářskou pozornost, si klade za úkol vyložit Nietzscheho myšlení jako geniální dovršení dějin evropské metafysiky. Zároveň však odmítá Nietzscheho přesvědčení, že kritickou analýzou
novověkého "nihilismu" a rozvrhem "nadčlověka" budoucnosti, který by byl schopen pozitivním způsobem uplatňovat "vůli k moci", tuto metafysiku překonal a opustil. Heidegger podává výsledky svého uvažování o "dějinách bytí", které předestřel v pěti semestrech přednáškového
cyklu na toto téma na universitě ve Freiburku v letech 1936-1940. Nihilismus, jehož zkratkovitým vyjádřením je věta citovaná v titulu, je podle Nietzscheho "vnitřní logikou" dvou tisíciletí dějin Evropy, která se marně snaží vymanit z pojetí hierarchicky uspořádaného jsoucna
tradovaného theologickým hellénisticko-židovským výkladem světa, jehož základní strukturu vytyčil na počátku evropské metafysiky Platón. Podle Heideggerovy pozdní filosofie, která se zde začíná rýsovat, nezachrání lidstvo Nietzschem hlásané "přehodnocení" všech
metafysikou "znehodnocených" hodnot, nýbrž dosud nikdy nezahájené vážné a hluboké zamyšlení nad tím, jak rozumíme bytí.
