Působení československých architektů, inženýrů a dalších odborníků v meziválečném Íránu je kapitolou našich i íránských dějin, o níž dnes na obou stranách něco tuší jen málokdo. Přitom se Čechoslováci v zemi usilující o rychlou modernizaci činili:
postavili tam stovky kilometrů silnic, mnoho desítek silničních i železničních mostů, tucty továren a cukrovarů, elektrárny, vojenské základny, sila a také několik skutečných skvostů modernistické architektury. Svým uměleckým přesvědčením inspirovali generace íránských
tvůrců.
Rezá Alírezáíján, strávil ve snaze vynést tuto zapomenutou historii znovu na světlo stovky hodin archivním bádáním a vyzpovídal i potomky mnoha těch, kdo ji bezmála před stoletím pomáhali psát. Díky němu dnes poznáváme Írán jako zemi, s níž sdílíme
překvapivě mnoho.
Rezá Alírezáíján (1993) je íránský historik architektury žijící v Dallasu ve Spojených státech. Ke studiu dějin íránského průmyslu a architektury byl takříkajíc předurčen: jeho předkové z otcovy strany budovali v Ábádánu ropné rafinerie,
zatímco ti z matčiny se podíleli na stavbě Transíránské železnice. Zkoumání a dokumentaci zásadní transformace íránské architektury se věnuje dlouhodobě a jeho unikátní perspektiva, spojující technickou odbornost se zájmem o historii, otevírá nový a neocenitelný pohled na
klíčové období íránských dějin.
