Autorku Jarmilu Konečnou (* 1931) mohou čeští čtenáři znát již dlouhá léta zejména díky jejím básnickým sbírkám: Doteky slova (Granum 1991), Řetízek (Gramma 1991), Opěrný bod (Blahoslav 1995) a Zapomenutý sedmý den (Blahoslav 2009). Některé říkanky pro děti ze sbírky
Řetízek se staly součástí školních čítanek pro 2. a 3. ročník ZŠ.
Vydala také prózu Slyšet a přijmout (A-Alef 1993), osobní svědectví o zkušenosti duchovního růstu, zrání a vedení. Na ni volně navazuje kniha vzpomínek Černá nit. Jarmila Konečná zde prokazuje, že
má mnoho co říct dnešní době, která se té dávno minulé něčím začíná hodně podobat. Její hlas je tu nejen proto, aby nám připomenul, jak je důležité nepoznamenat děti svým nedostatkem času či zanedbáním (když už ne zrovna týráním), ale také proto, abychom
nezapomněli, jaké to bylo, až nám zase někdo bude vnucovat svoji ideologii. Ztížené podmínky v dětství (či nemístné poznámky rodičů) mohou člověka nastavit tak, že nikdy nikomu neřekne NE, ale vždycky se sám raději obětuje namísto druhých. Bývá smutným pravidlem, že
"hodní umírají mladí" - že NE, které člověk celý život neuměl vyslovit, nakonec jeho vlastní tělo řekne za něho. Vyrůst, dozrát a opustit toto sebeničivé, byť společností tak často oceňované paradigma je dlouhodobý a bolestný, nicméně uskutečnitelný proces, jak nás
autorka ujišťuje sdílením svých vlastních zkušeností. A také, jak už to známe z její poezie i prózy, autorka jako jedna z mála ukazuje transcendující pohled na život, opředený tajemstvím, které se jako napínavé dobrodružství otevírá těm, kdo je hledají celým srdcem.
Život je vždycky hádanka.
Avšak nadhled Jarmily Konečné, získaný dlouholetými zkušenostmi, k tomu dodává, že je to hádanka, která s trpělivým úsměvem čeká na rozluštění.
