Tento román ve verších o znuděném, mladíkovi z vyšší společnosti se řadí k základním dílům
světové literatury. Evžen Oněgin, přesycený společenským životem v Petrohradě, odjíždí na
venkov, kde zdědil po svém strýci statek. Společnost mu dělá jeho
věrný přítel, básník
Lenský, ale splín Oněgina neopouští ani zde. Díky Lenskému se seznámí s Taťánou a ta je
Oněginem okouzlena natolik, že se mu ze své lásky zoufale vyzná v dopise. Oněgin jí však
neodpoví a její city odmítá… Poté, co v souboji
svého přítele Lenského zabije, vydá se na
bezcílnou cestu po světě, ale nenalézá ve svém životě smysl. Když si nakonec uvědomí svou
chybu a vrátí se do Petrohradu, už je pro něho a Taťánu pozdě…
Puškinovo vrcholné dílo je příběhem plným emocí a
zvratů. Jeho hrdina bývá označován za
tzv. „zbytečného člověka“ a Puškin v tomto románu, napsaném originální formou (tzv.
puškinovským veršem), mistrovsky zobrazuje zmarnění lidského života.
