Nejen Francie spoléhala na začátku druhé světové války na své betonové pevnosti a systémy opevnění. Další, kdo se touto cestou vydal, byli Belgičané se svojí velkolepou pevností známou jako Eben Emael. Mohutná pevnost byla volným pokračováním Maginotovy linie a dopadla
úplně stejně, jako celá tato opevněná soustava. Stala se dějištěm první velké operace německých výsadkových sil (včetně prvního použití kluzáků), které doslova přes noc ovládli nejen samotnou pevnost, ale celé přilehlé okolí a urychlili tím postup německých
nacistických vojsk dál do Belgie a Francie. Kniha Václava Junka se zaměřuje na opevnění Eben Emaelu, souvislosti s ostatními opevněními, na neadekvátnost podobných staveb pro obranu v moderním způsobu vedení války, samotnou operaci i na celkovou situaci Belgie na počátku druhé
světové války. Kniha je doplněna řadou dobových fotografií a ilustrací i vlastními fotografiemi autora, který se na Eben Emael několikrát osobně vydal.
