Katastrofy jsou ze své podstaty těžko předvídatelné. Neexistuje žádný historický cyklus, který by nám pomohl předvídat příští pandemie, zemětřesení, požáry, finanční krize nebo války. Když však katastrofa udeří, měli bychom být připraveni lépe než Římané,
když vybuchl Vesuv, nebo středověcí Italové, když udeřila černá smrt. Koneckonců máme na své straně vědu. Přesto byla v roce 2020 reakce mnoha vyspělých zemí včetně Spojených států na nový virus z Číny špatně zvládnutá. Proč? Proč se jen několik asijských zemí
poučilo ze SARS a MERS? Nebyli to pouze populističtí vůdci, kdo si tváří v tvář pandemii covid-19 vedli špatně. Autor tvrdí, že pandemie odhalila hlubší patologie – patologie, které byly patrné již v našich reakcích na dřívější katastrofy. Kniha čerpá z mnoha oborů,
včetně ekonomie, kliodynamiky a vědy o sítích, a nabízí nejen historii, ale i obecnou teorii katastrof a ukazuje, proč se s nimi naše stále byrokratičtější a složitější systémy vyrovnávají stále hůře.
