Estetický prožitek/zkušenost je jedním z klíčových konceptů moderní estetiky (od A. G. Baumgartena) po současnost, implicitně i v antické a středověké estetice. Podrobnější deskripce, kterým předcházely pokusy zachytit specifičnost estetického prožitku pojmy jako
kontemplace či nezainteresovanost, metazájem na percepci a další, představovaly většinou lineární "scénář", od "hrubých dat" po syntézu estetických kvalit, vrcholící estetickou hodnotou. Takové pojetí neodpovídá vývoji estetice příbuzných či pro estetická zkoumání
relevantních disciplín, z nichž prezentovaná kniha využívá zejména kognitivní neurovědy a jejich "odnož" neuroestetiku, psychologii, zejména "revitalizovanou" gestaltpsychologii, fenomenologickou filosofii a estetiku. Představuje tak komplexní proces estetického prožitku, který
zahrnuje simultánně probíhající pochody v modulárně uspořádaných systémech zpracování (a vytváření) informací, roli pozornosti s její třídimenzionální strukturací (téma, tematické pole, okraje) a její zvláštní modality, tzv. lovecké pozornosti, rekurentní neuronální
sítě s možností zpětného a dopředného zpracování stimulů, simultánní procesy zdola-nahoru a shora-dolů řízených zpracování informace (stimuly řízené "zdola" a vyššími úrovněmi zpracování reprezentací vyšší komplexnosti "shora"). Proces vrcholí, v případě plného,
struktury vědomí restrukturujícího prožitku, v synchronizaci různou rychlostí probíhajících procesů na většině úrovní ztělesněného vědomí, včetně kognitivního a emocionálního nevědomí, tedy maximálního rozšíření kontextu mentálních a senzomotorických aktivit.
