Vězeňská cela hluboko pod zemí. Pod neustálým dozorem mlčenlivých strážných zde tráví celý život 39 žen a jedna bezejmenná dívka. Žádná z žen neví, proč se ocitla právě zde a čím si zasloužila svůj osud, jaké byly jejich zločiny… pokud se vůbec něčím
provinily. Dozorci s vězeňkyněmi nikdy nepromluví ani slovo.
Bezejmenná je jediné dítě, které v tomto zpustošeném světě zůstalo naživu, z nějakého neznámého nebo snad zapomenutého důvodu. Nemá jméno, minulost ani vzpomínky na svět venku před katastrofou. Žije
v kleci pod zemí, kde je zakázaná intimita. Neví, co jsou knihy, jaké city a emoce mohou lidé prožívat.
Roky v podzemním vězení ubíhají, jako by čas vůbec neexistoval. Plyne v neúprosné jednotvárnosti a dny od nocí dělí umělé světlo žárovek. Jednoho dne se
chodbami rozezní alarm. Strážní zmizí a dveře zůstanou otevřené. Všechno se rázem změní… a přitom se nezmění nic.
Bezejmenná mladá žena, která nikdy nepoznala muže, se vydává na cestu světem bez minulosti i budoucnosti. Objevovat kousek po kousku místo, kde
nikdy nebyla, a čelit té největší a nejnebezpečnější neznámé: svobodě člověka.
Titul je v zahraničí promován jako feministická novela a čtenáři o něm říkají - „Niterně znepokojivé, vytříbené a důstojné." „Dokonce lepší než Příběh
služebnice.“
