Alois Dubec byl téměř všude. Narodil se ve Vlachově Lhotě, zapadlé valašské vsi, odmala miloval armádu a za války poznal život dělníka na stavbě Hitlerových dálnic. Byl vojákem, italským partyzánem, švýcarským zajatcem a kadetem RAF v Británii. Ani po válce nenalezl klid.
Unikal komunistickým represím, rubal kámen v lomu a uhlí v dolech. Nakonec emigroval do Švýcarska. Jeho nová země mu sloužila jako základna pro cesty po celém světě. Za svůj život se stal sběratelem příběhů, i těch nejdivočejších. Ožívá v nich historie dvacátého
století. Dřív je znali hlavně členové různých spolků a děti ze škol, kam chodil na přednášky. Jeho memoáry začaly vznikat poté, co ho 28. října 2016 vyznamenal prezident republiky Řádem Bílého lva. Spoluautorem těchto psaných vzpomínek je Tomáš Menschik, novinář a
publicista. Působil v Lidových novinách, časopisu Týden, v současnosti pracuje jako editor Českého rozhlasu Plus.
Zemité vyprávění o válce, divokém 20. století a o tom, jak je důležité mít v životě kus štěstí.
Jeden z posledních žijících veteránů RAF
mluví o štěstí, díky němuž proplul válkou i divokým 20. stoletím.
