Zápisky grafomanovy jsou montáží deníkových záznamů básníka, překladatele a účastníka českého kulturního života, které si téměř čtyřicet let zapisoval, a aktuálních vzpomínek, jež mu tyto záznamy asociovaly. Setkáme se tak s originálními postřehy a názory na
výjimečná období a osobnosti naší historie. Michal Novotný se narodil v Protektorátu Čechy a Morava v rodině architekta Jiřího Novotného v Praze. Ten mimo jiné pracoval do poloviny třicátých let jako scénograf divadla E. F. Buriana, ale, jako člen organizace českých levicově
orientovaných intelektuálů Levá fronta, byl i politicky aktivní. Michalova matka byla neteří kubistického sochaře Otto Gutfreunda a jeho dědečkem z otcovy strany byl architekt Otakar Novotný, který navrhl například budovu Spolku výtvarných umělců Mánes.
V domácnosti u
Novotných se tak přirozeně velmi často objevovaly osobnosti českého kulturního a společenského života. Diskutovalo se o politice, ale hlavně o umění. Jména Karel Poláček, Ferdinand Peroutka, Ivan Olbracht, Helena Malířová, skladatel Nedbal, Emil Filla, Vincenc Beneš. Vzpomínky
na ně, které přetrvaly, se přenášely na další generaci a Michal Novotný je nyní ve své knize zprostředkovává veřejnosti jako dobový dokument.
S nadhledem a jemnou ironií popisuje autor padesátá léta; zde jsou zvláště výrazné vzpomínky na jeho atletického trenéra Jana
Hanče, o němž se až později dozvěděl, že je to onen slavný Hanč, autor Událostí. V letech šedesátých už vystupují v Novotného textech jeho vrstevníci, dnes známí literáti, básníci Petr Kabeš, Eugen Brikcius nebo kritik Jan Lopatka.
Literárním prostředím je
prorostlé i Novotného zaznamenání posledních dvaceti pěti let, kdy působil ve funkci šéfa Českého literárního fondu, později stejnojmenné nadace.
