Historikové se vždy snažili získat z pramenů vědeckou jistotu; přílišné sebevědomí ve vztahu k jejich zjištěním však bývá často největší chybou. Požadovaná „historická pravda“ na sebe bere různé podoby, mění své tvary a klame nás různými přísliby, aby
se nakonec ukázalo, že jde spíše o kámen mudrců, po němž tolik toužili alchymisté – ve své dokonalosti nedostižný, a přitom motivující k neustálému hledání, které přináší nejrůznější ovoce.
A právě historiografie alchymie představuje nejlepší
příklad toho, jak je nauka, kterou mnozí historikové vědy pokládají za nezvratnou, ve skutečnosti křehká. Kniha systematicky mapuje dějiny alchymie, její pojímání v různých historických obdobích, věnuje se také vývoji a úrovni poznatků dalších historiků i badatelů v tomto
oboru
