Nová obrazová publikace popisuje konec koloniálních říší i problémy období postkolonialismu. Kniha klade otázky týkající se obecného chápání dekolonizace z různých úhlů pohledu, zkoumá osud početných mas obyvatelstva i jedinců zapsaných do dějin. Snaží se
podat globální obrázek tohoto dějinného období a vyhnout se tak jednostrannosti. Atlas je určen pro všechny zájemce o tuto problematiku.
Atlas je rozdělen na následující kapitoly:
Dekolonizace Asie v letech 1945–1954 jako důsledek 2. světové
války.
Zrození třetího světa: národně osvobozenecká hnutí v kontextu studené války.
Proč se africké státy vzniklé v 60. letech staly synonymem krizí a extrémní chudoby?
Důsledky patrné dodnes: vliv metropolí v bývalých koloniích,
izraelsko-palestinský konflikt, chronická zadluženost…
Na dekolonizaci je možné nahlížet z různých úhlů. V úzkém smyslu slova představuje nabytí nezávislosti bývalých evropských kolonií. Na dlouhé období novodobé kolonizace v 19. a na počátku 20.
století navazuje kratší historický úsek osamostatňování kolonií. Ten trval zhruba třicet let, od vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947 do roku 1975, kdy se z koloniálního područí vymanily Angola a Mosambik. Po tomto datu můžeme považovat dekolonizaci většiny asijských a
afrických území a populací, kterých se kolonizace evropskými zeměmi dotkla, za ukončenou.
Procesy přechodu na jinou formu správy země a koloniálního dědictví v období po odchodu kolonizátorů byly různé. V některých zemích se heslem doby stává návrat k
předkolonizačnímu období. Ostatně všechny země na začátku své nezávislosti znovu objevují své tradice, své kořeny, jazyk a svůj původ a chtějí je očistit od nánosů, které s sebou přineslo jejich podmanění Evropany. Mnohé muslimské země se o tuto „očistu“ snaží
dodnes, aby se tak vrátily k vysněnému původu, do nějž se samy uzavírají. Jiné země dokážou kolonizaci začlenit do své historie, překonat ji tak a vydat se vstříc světu, v němž hledají své místo. To je případ asijských zemí.
