Koncept dělby moci představuje jeden z výchozích stavebních prvků současných demokratických právních států. Jeho základní myšlenka založená na přesvědčení o tom, že koncentrovaná moc hrozí svým zneužitím, je stále platná, avšak postupy, jimiž se má takovému
nežádoucímu stavu bránit, jsou proměnlivé. Funkční koncept dělby moci musí být tudíž dynamický. Prochází jednak spontánním vývojem, jednak jsou podoby dělby moci ovlivňovány řízenými společenskými procesy. Za základní charakteristiku těchto změn lze považovat
měnící se přesvědčení o tom, kdo je nejlépe disponován čelit potenciálním snahám o uzurpaci většího dílu moci. Do koncepcí dělby moci se již nezapojují výlučně vnitrostátní orgány a další vnitrostátní aktéři. V nebývalé míře lze pozorovat ingerenci
mezinárodních a nadnárodních organizací či vliv nestátního sektoru ať již ziskového nebo neziskového. Některými z těchto změn se kniha zabývá. Definuje samotný koncept dělby moci, obrací pozornost ke vztahům normotvůrce a orgánů aplikujících právo, které popisuje na
pozadí dichotomie tvorby a dotváření práva, analyzuje vliv mezinárodních a nadnárodních organizací na činnost vnitrostátních orgánů jako jednu z forem jejich kontroly, v neposlední řadě se věnuje i rozdělení moci uvnitř justice.
