Kde vlastně začíná Orient? Jak se měnily české obavy z islámu nebo ze "žlutého nebezpečí"? Jak asi reagovali naši předci, když poprvé uviděli bonsaje, břišní tanečnice nebo tančící dervíše? Kdo byli první skuteční indiáni a černoši, kteří žili v Čechách? Je
Praha opravdu městem zbožných žen či dokonce "svolných a nespoutaných vášnivek"? Kdy se dostanou česko-vietnamští spisovatelé do školních čítanek? A budeme někdy mít prezidenta romského či vietnamského původu? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět tato kniha. V
první části zkoumá, jak se čeští cestovatelé hlavně v devatenáctém a na počátku dvacátého století vydávali do "Orientu", jak ho vnímali a interpretovali. A také, jaký obraz "exotických měst" si dopředu vykonstruovali a jak posléze tato představa obstála při konfrontaci s
realitou. Druhá část publikace líčí, jak "exotično" postupně pronikalo k nám, takže se jevy, o jejichž existenci mnozí obyvatelé Čech před sto padesáti lety často měli jen malé tušení, i u nás stávají každodenní a takřka všední realitou.
