Čtenářky tohoto románu provázejí hlavní hrdinku Anežku od její první známosti až do důchodového věku. Anežka, trochu jednoduchá mladá žena, se provdá za pohledného a podnikavého muže. Porodí dva syny a dceru. Starší syn pije a spolu se strýcem se stávají ostudou
rodiny Sklenářových. Ani s ostatními rodinnými příslušníky nemá Anežka na růžích ustláno. Když už se však zdá, že nejhorší období ji minulo a budou moci se svým mužem pokojně žít v novém domku, zasáhne ji několik dalších životních ran. Anežka si mnohokrát přála
odejít ze života, jenomže ten jí takového milosrdenství nedopřál. Kalich hořkosti si musí vypít do dna. Život nezná smilování s nikým, jak by mohl brát ohledy na úplně obyčejnou ženu. „Antoníne, kdybys věděl, jak tvoje dobře míněná snaha dopadla! Aničku mi sebrala
smrt. Tvůj rodnej barák vlastní úplně cizí rodina. Z nejstaršího syna se stal vlastní hloupostí bezdomovec. A můj mazánek Libor? Dneska žije s Evou, pro něho je to stará ženská... Kdybys mě k sobě, Antoníne, povolal, znamenalo by to pro mě vysvobození a opravdový štěstí.“
