Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román Ladislava Klímy, vydaný v květnu 1928, měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“ a z textu je patrné, že jej velmi ovlivnila subjektivně idealistická filozofie George Berkeleyho,
stejně jako radikální individualismus Arthura Schopenhauera a zejména Friedricha Nietzscheho. Jde bezesporu o autorovo nejslavnější literární dílo, které zaznamenalo ohlas i v zahraničí.
Z větší části jde o fiktivní deník rovněž smyšleného knížete Sternenhocha,
jednoho z předních šlechticů německé říše někdy na počátku dvacátého století. Hlavní hrdina, nebo přesněji řečeno antihrdina, v něm líčí vztah s manželkou Helgou, kterou zároveň obdivuje a nenávidí (sám ji v rukopisu později nazývá Démonou). Při popisu jejich
společného života se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou. Helga svého muže všemožně ponižuje, dopustí se i vražd a pěstuje také masochismus a sadismus. Když si o něco později najde milence a naplánuje s ním útěk, je to pro Sternenhocha poslední kapka.
Žárlivý kníže se rozhodne učinit manželčiným choutkám přítrž, a to brutálním způsobem. Právě tehdy však pro něj začíná skutečné utrpení…
