Je nová sbírka básní velkého básníka událost? Ano. Pro autora i pro čtenáře. Jiří Žáček k tomu napsal vysvětlující noticku o stavu našeho světa a poezie: Lidé prý přestávají poezii číst. Jak kde a jak kdy. Ve Francii a v Británii zažili podivuhodný návrat
čtenářů k poezii. Zřejmě jim verše dokážou dát něco, co jim nedá ani profesionální úspěch, ani komfort a bohatství, ani adrenalinové sporty. Nevím, zda se to dá jednoduše pojmenovat, mohu jen hádat, co to je: okouzlení, sebereflexe, fantazie, pravdomluvné slovo?
Nová básnická sbírka Jiřího Žáčka nemá za svým názvem otazník, ale najdeme ho ve verši: Čemu nás učí básně? Ptát se. Co je láska? Kdo nám proměňuje život? Čím hoří vášně a kde se rodí něha? A není rozum zrádce, když nám radí? Otázky vystupují z
básníkových veršů očištěné od všeho, co není poezie, a vyjadřují s láskou ke slovům, co milujeme, po čem toužíme, co si doopravdy myslíme.
