Šestý svazek Spisů Jakuba Demla představuje jeden z výkyvů jeho duchovního i politického světa, totiž plody jeho angažmá v Sokole z let 1923-1925. Nečekané ztotožnění se sokolskou organizací i se sokolským myšlenkovým světem dává dobově smysl – vzhledem k Demlovu
znechucení světem katolickým i k slovansky laděnému nacionalismu, jenž ho se Sokolem spojuje. Dočasné zakotvení v Sokole spadá vjedno s trvalým zakotvením v rodném Tasově; a souvislost není jen časová. Následující svazek přinese texty z roku 1926, kdy nadšení pro Sokol
slábne; proto ponese titul „V Tasově a v Sokole“.
Sokolská čítanka (1923) shrnuje články pro sokolské časopisy, vzniklé často na základě promluv pro sokolské akce. Představuje tak světský, ale přitom nikdy tak docela neduchovní protějšek Demlových knih
katolicky kazatelských. Sestrám (1924) shrnuje články podobného rázu, adresované však speciálně ženám – Sokolkám, čtenářkám časopisu Sokolice a potenciálním čtenářkám Demlových knih. Česno (1924) shrnuje prózy ze stejné doby – formálně „nesokolské“, duchem
však stejnorodé. Se sokolskými články je spojuje zejména téma „uzemnění“, zakotvení v konkrétním kraji a komunitě, i související téma ekologické. Šlépěje IX (1925) dokumentují Demlovy konkrétní lidské vztahy napříč sokolskou obcí, ale také počínající spory.
Znejišťuje-li se Sokol – tím jistějším se jeví Tasov.
