Kniha beze slov, kniha mnoha lidských příběhů, komiks, jehož obrázky poskytují mnoho příležitostí ke kladení otázek i hledání odpovědí. Kniha, jejíž příběh je napínavý a končí happy endem, kniha o diktatuře písmene A. Příběh chlapce s číslem 21868 na rádiovce se
odehrává ve městě, v němž jediné správné názory symbolizuje písmeno A. AAAA zní z amplionů, A je ve znaku města, na praporech, i praporcích, jimiž mávají děti, je na transparentech, ale i na každé knížce za výlohou knihkupectví, na stravenkách,…. Jenom písmeno A se učí
ve školách, A proniká do moderní architektury, lidé jej skandují, jsou ho plné noviny, i vyšetření zraku probíhá pouze na velikosti písmene A. Je to vtip, hrozba, minulost, nadsázka, absurdita a hlavně všechno dohromady. Hrdina knihy žije v podivné (v detailech nevraživé)
atmosféře šedivého města každý den stejně. Pracuje v továrně, v níž je jediným světlejším okamžikem dne přestávka na svačinku. To se mladík s krajícem chleba posadí ven, za tovární komín. Vysoko na nebi svobodně létají rorýsi. Chlapec snící o létání vyleze na
komín. V dálce, za hranicemi města obestavěného zdí vidíme spolu s ním docela jinou krajinu, barevný svět. Co asi to zjištění s chlapcem udělá? Víme, že si doma sestavuje kolo s křídly a vrtulí. Co autorovi poslouží k rozvinutí tohoto motivu, co dá příběhu spád? P řišel
čas sledovat dějovou linku příběhu: Chlapec pozoruje domovní prohlídku u souseda odnaproti, zlobou zkřivené obličeje strážců pořádku, papírovou vlaštovku, kterou soused v posledním okamžiku před zatčením vyhodí z okna. Chlapec ji – jaká to (ne)šťastná náhoda –
druhého dne najde a papír rozbalí. Je na něm napsáno písmeno B. Nic víc, a přesto je to mnoho. Kluk se svěří s událostí kolegovi v montovně. To neměl dělat. Strážcům pořádku díky změti odposlouchávacích zařízení, drátů a kamer nic neunikne. Hrdina ví, že teď jde o
život, vzniká napínavá honička jako z filmu, střelba stíhacího komanda a … vidíme, že po domácku vyrobené vznášedlo letí, chlapec se na něm vzdaluje, uniká! Ocitáme se s ním ve světě za vysokou zdí. Nejen svět, ale i kniha náhle v celku i detailech září barvami. Ale to
ještě není konec. Je třeba se o to poznání a krásu podělit s těmi za vysokou zdí. – Chlapec se na svém vznášedle vrací nad šedivé město a hází do něj z ohromné výšky knihy – barevná písmena celé abecedy…
