První strašidelný Spießův román (1791), dějově zasazený do doby křížových výprav do Palestiny, má dvě hlavní postavy: rytíře Rudolfa z Westerburgu a zlého ducha tohoto rodu, mužíčka Petra, který Rudolfem nenápadně manipuluje a svádí ho ke zlým a hříšným skutkům.
V souladu s autorovou úvahou, že malé pochybení na začátku vede k hrůzným zločinům na konci, sledujeme Rudolfovu proměnu z rytíře s čestnými úmysly ve svůdce mladých dívek a manželek, přes lháře a podvodníka až k vrahovi, jenž se upíše ďáblu a je za to – v rámci
výchovného vyznění románu – po zásluze potrestán. Ačkoli Spieß v knize pracuje s nadpřirozenými silami, nezapře v sobě autora doby osvícenství – ať již ve zmíněné a v textu několikrát proklamované výchovné tendenci, nebo v závěrečném „vysvětlení“ motivace
zloducha Petra k jeho jednání. Po více jak dvou stoletích je Spießův „strašidelný“ román úsměvnou kuriozitou, nicméně jeho poznatek o dalekosáhlých následcích drobného poklesku platí stále.
