Knihu jsem napsala proto, abych všem milovníkům Šumavy
a svým dětem a vnukům, ukázala, jak vypadala Šumava před
a po válce a jak byla přetvořena, když se budovala Lipenská
přehrada.
Chtěla bych vás pozvat do míst mého dětství a dospívání,
kde
jsem byla svědkem zániku celých vysídlených vesnic. V Dolní
Vltavici, osídlené jen zčásti, žili obyčejní lidé, slavily se svatby,
narozené děti byly křtěny v kostele. Čas mnohé vymazal
z paměti, ale dodnes si vybavuji, jak tísnivě na mě
působilo,
když jsem procházela osadou z jednoho konce na druhý, kolem
prázdných nádherných domů, z nichž byl obydlen jen každý
sedmý. Navzdory tomu jsem tady prožila šťastné dětství, dospívání
i první lásku. Později, i když se neodvratně
schylovalo
k zatopení obce, stále jsem zde měla svá zamilovaná místa,
kam jsem chodila na procházky i na první rande. Nemohu zapomenout
na cestu samotou k Radslavi, ke Stinyho kapličce.
Jsem ráda, že až sem voda z Lipna nedosahuje, protože každá
návštěva těchto míst mi připomíná krásné a nezapomenutelné
časy mého dětství a mládí.
