Zákon o zřízení samostatného československého státu č. 11/1918 Sb. z. a n., označovaný též jako recepční zákon nebo první ústavní provizorium, byl navzdory číslu, pod kterým se objevil ve Sbírce zákonů a nařízení, prvním československým zákonem. Národní
výbor československý jím 28. října 1918 dal právní formu obsahu zároveň přijatého provolání „Lide československý!“, jímž občanům oznamoval vznik samostatného československého státu. Z právního pohledu představuje to nejdůležitější, co se pojí s blížícím se
stým výročím vzniku Československa. V jeho pěti stručných paragrafech se zároveň skrývá překvapivě mnoho právních problémů.
Autor zvolil netypickou formu opožděného, a tedy i specifického komentáře k tomuto zákonu, aby s důrazem na státoprávní aspekty
přiblížil širší souvislosti vzniku Československa. Ukazuje, nakolik se myšlenka samostatného a společného česko-slovenského státu (ne)odrážela v českých a slovenských politických programech od revoluce v roce 1848 až do vypuknutí první světové války. Věnuje se též
činnosti české a slovenské domácí i zahraniční politické reprezentace v době první světové války, událostem, které bezprostředně vyústily ve vznik samostatného státu, a jeho postupnému upevňování. V té souvislosti obrací svou pozornost především na reálné
ovládnutí pohraničních oblastí českých zemí a území Slovenska. Charakterizuje rakouský a uherský státní aparát a rakouské a uherské právo, neboť z podstatné části našly uplatnění i v československém státě. Sleduje, jak si v roli zákonodárce počínal Národní
výbor československý a jeho přímý pokračovatel – revoluční Národní shromáždění. V neposlední řadě se zamýšlí také nad původem a problematičností některých ustanovení samotného zákona a nad odlišnostmi jeho jednotlivých verzí.
