"Co je s tou Evropou?" ptají se ti, kteří v ní žijí, kteří o ní sní, i ti, kteří do ní putují, jak se dočteme uvnitř knihy Putování do Československa, aneb až já budu chlapeček. Kniha nabízí otázky i zamyšlení nad realitou, v níž se pozornost v souvislosti s
pokusy o řešení probíhající migrační krize soustřeďuje i na postoje zemí "nové Evropy".
Uprostřed této reality proplouvá znenadání věta: "Až já budu chlapeček," kterou archeolog Jan, působící v Egyptě odbývá své drobné potíže, které on sám připisuje
přetížení, roztržitosti, či věku. Zastírat je se mu přestane dařit, zejména když v jedné televizní reportáži poznává v ženě před kamerou svoji zmizelou dceru, a vydává se ji hledat.
S vidinou setkání se svým jediným dítětem doma v Československu, z něhož
odjel před více, než čtvrtstoletím začíná Jan svoji pouť, na které se nejbližším jeho druhem stává čtyřletý klouček, který nemluví a trpí nočními děsy. Jan mu vypráví pohádku na pokračování; pohádku o chlapečkovi, který žil v jeho vzdáleném rodném domově, do
něhož teď ve své dobrosrdečnosti zve i své spolupoutníky.
