V kontroverzní autobiografii se bývalý rektor AMU a ředitel Národní galerie Milan Knížák zaměřuje především na čtvrtstoletí, které uplynulo od Listopadu 1989. Nekompromisně hodnotí svá působení v obou institucích a odkrývá pozoruhodná fakta o jejich uměleckém i
politickém zákulisí. V samostatných kapitolách autor vzpomíná na svá setkání se všemi porevolučními prezidenty, ministry kultury, teoretiky umění i "postavami z panoptika", jimiž jsou pro něj Karel Schwarzenberg, Meda Mládková nebo Ivan Jirous. Knížák věnuje značný prostor i
formulování svých názorů na současnou politickou scénu, obecný vkus a vztah lidí ke svobodě, vliv médií na vnímání reality a pod. Publikaci doprovázejí přílohy v podobě fotografií za autorova archivu, reprodukce uměleckých děl, seznam uměleckých aktivit a ocenění a
faksimile důležitých písemných dokumentů z jeho života. V obsáhlé úvodní kapitole popisuje Milan Knížák svůj život od narození až po podzim roku 1989. Předmluvy ke knize napsali Václav Klaus a Václav Budinský.
