Kniha je zaměřena na oborově specifická témata akutní a urgentní péče z hlediska etiky. Autoři se snaží popsat dilemata, která zatím nejsou v české medicínskoetické diskuzi příliš častá, ale lékaři a záchranáři se s nimi setkávají. Texty vycházejí z praxe a
jsou také na klinickou praxi orientovány.
Tato kniha není o teoretickém bádání, ale klade otázky, na které dříve či později narazí nejen specialisté na urgentní medicínu, ale všichni zdravotníci, kteří se s akutními stavy mohou setkat. Je nutné resuscitovat vždy?
A pokud ne, kdy je resuscitace škodlivá? Jak mluvit s pacientem v terminální fázi života, jak zůstat lidský a neschovávat se za medicínu a technologie? Je etika potřebná i při zvládání mimořádných událostí a katastrof? Jak přijmout princip třídění, když je nemocných nebo
raněných příliš a prostředků pomoci málo? Je omezení svobody jednotlivce při katastrofě správné? Co je etické při informování o nemoci, zdraví a mimořádných událostech v médiích? Existují nerovnosti v poskytování zdravotní péče? Jak zvládat pacienty, kteří si sami
ničí zdraví, jak ošetřovat viníky dopravních nehod, agresory, sebevrahy? Na tyto, ale i mnohé další otázky se pokusili autoři v této publikaci odpovědět.
