Ve svých cestopisech pozoruje Karel Čapek navštívené cizí země se zaujetím a úžasem téměř dětským, sleduje jejich podstatu a zvláštnosti, vybírá to nejcharakterističtější a s neuvěřitelnou lehkostí přenáší svůj dojem na čtenáře. Texty i ilustrace
balancují na hranici vážnosti a nezvladatelného veselí a zachycují zemi výstižněji než zdlouhavé průvodce.
Objevitelský instinkt autora vede, aby se vyhýbal nejobvyklejším turistickým místům a vyšlapaným cestám. Svým svěžím, hravým, vtipu nakloněným pohledem
však dovede objevit překvapivé a kouzelné stránky i u věcí známých, zdánlivě všedních.
Cesta do neznáma vyvolává v autorovi i v nás, kteří ho na jeho poutích následujeme, okouzlení rozmanitostí světa, euforický pocit bytí mimo určité místo a navrací nás k
sobě samým – jsou to chvíle dokonalého štěstí…
