Knižní rozhovor česko-běloruského básníka a překladatele Maxe Ščura s čelným představitelem současného českého surrealismu, básníkem a esejistou Františkem Dryjem.
Jako bonus příloha básní-pamfletů obnažující některá nehezká místa na těle soudobé české
literární kritiky a kunsthistorie
"Mně šlo a jde doposud o ujasnění, ujasňování, nejen nové nahlédnutí, ale i případnou revizi vlastních, dlouhodobě promýšlených konceptů - jaksi i vzhledem k vnějšku či vzhledem k vnější argumentaci, již nemíním ignorovat, pokud
je založena alespoň v relativně kriticky vstřícném referenčním rámci. Protože polemizovat se školními osnovami mainstreamové literární vědy povětšinou (!) a želbohu - či bohudík - smysl nemá. Výsledný tvar tedy i takovému subjektivnímu rozvrhu odpovídá: nejde o tradiční
knižní či časopisecký rozhovor-dialog, v němž se protistrany dohadují či tázající zpovídá celebritu atp., nýbrž vlastně o mnohdy až esejistické zevrubné reakce dotazovaného na ucelenější stanoviska a kritické teze tazatelovy."
"Osobně jsem přesvědčen, že
surrealismus je stejně tak legitimně opoziční (rubovou) součástí i produktem této - ať už kolabující, vyhořelé nebo prostě dlouhodobě a cyklicky vegetující - civilizace, jako snad jednou z průhledných bran do dimenze jiné - nově uchopené, leč i staronové, v určitém smyslu
nadčasové - možnosti prožívání lidského světa. Reprezentuje jednu z možných drah a energií, které bezpochyby produkují, nesou a pěstují cosi jako životní ‚konstantu svobody‘, mají v genech universální, mythogenní a stejně tak obrodný, tvořivý potenciál… Je to málo?"
"… surrealismus je opakovaně zuřivě odmítán, ba degradován pro svou mimouměleckou a antiestetickou, antiliterární bázi, proklamaci a legitimaci. Kunsthistorici a literární vědci - tehdejší, stejně jako ti dnešní - trojčí, neboť je mírnix týrnix zpochybňován jejich
raison d' etre, výsostný předmět jejich zájmu, smysl jejich životů."
