Smlouvy nepředstavují pouze jeden z pilířů moderního soukromého práva, ale jsou přímo také nedílnou součástí vývoje lidské civilizace. Od okamžiku, kdy člověk začal vnímat věci jako majetek, vznikla také přirozeně jeho potřeba s majetkem disponovat a jeho
prostřednictvím získávat to, co má někdo jiný, aniž by tím vyvolal konflikt. Smlouvy tak vznikly především jako prostředek pro předcházení konfliktům, a to jak na úrovni soukromoprávní, tak i veřejnoprávní, či mezinárodní. Tím zůstaly dodnes. Římské právo chápalo
smlouvu (contractus) jako obligaci založenou na konsenzu a vzájemné důvěře (fides) smluvních stran. Tato kniha se věnuje kontraktům v římském právu z pohledu dynamiky vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. Popisuje proto nejen jednotlivé typy kontraktů, jako jsou koupě, nájem,
úschova a další, ale věnuje se především důležitým aspektům jejich vzniku, zániku a ochrany, a to až do fáze exekuce. Kniha se mimo jiné zaměřuje na některá témata římského smluvního práva, která v naší právní romanistice byla dosud spíše opomíjena, jako např. na
zásadu pacta sunt servanda, interpretaci kontraktu, předčasné ukončení smlouvy, fides a právní význam vzájemné důvěry smluvních stran, význam kauzy (causa), roli právní vědy ve vývoji římského smluvního práva ad.
